Potupnou smrtí na kříži končí Ježíšův pozemský život, ano takto se lidé zachovali k Božímu Synu.

Co k tomu můžeme říct dnes? Ježíš, Boží Syn narozený z Panny Marie – pravý Bůh a pravý člověk. Ježíšův pozemský život, jeho lidství naplněné moudrostí a láskou, jeho utrpení a jeho smrt ukazují na opravdovost člověka. Jeho život nás zároveň vyzývá k následování. Je to život člověka naplněný láskou k Bohu a k ostatním lidem, pokorou a odevzdaností do Boží otcovské náruče, láskou, která sama sebe obětuje pro spásu všech lidí. Pokud chceme nacházet a konat dobro ve svém životě, zajímejme se o Ježíšův pozemský život, o jeho slova a skutky, určitě najdeme nejednu radu a inspiraci, jak v životě dál. Dokonalost Ježíšova lidství tak plného lásky až do krajnosti smrti na kříži je pro nás těžko dosažitelným cílem, ale přesto nám neustále ukazuje, kudy a kam se v životě vydat. Už během Ježíšova života se opakovaně projevuje i jeho Božská přirozenost. Velikost Ježíše – pravého Boha se nám pak nejvíce ukazuje v okamžiku Vzkříšení. V temnotě Ježíšova hrobu hoří plamínek Boží lásky, aby zanedlouho jako blesk pronikl temnotu a ukázal nový život.

Událost vzkříšení pro nás z hlediska naší lidské přirozenosti zůstává prozatím tajemstvím, ve kterém ale tušíme sílu lásky a Boží přítomnosti. Je pro nás nadějí, že smrtí ani náš život nekončí. Nadějí, že jednou společně s druhými do této nebeské Boží přítomnosti vkročíme. Je také nadějí pro náš každodenní život, nadějí, že každou naši těžkou chvíli nám pomůže Bůh vyřešit, vždyť přece u Boha není nic nemožné.

Nejdůležitější bohoslužbou v roce je Velikonoční vigilie, obřady této vigilie se konají v noci z Bílé soboty na neděli Zmrtvýchvstání Páně, která se nazývá Velikou nocí. Církev při ní v bdění očekává a slaví Ježíšovo vzkříšení.

Mějme na vědomí, že Boží slovo je mocné, texty Božího slova, které se při bohoslužbách čtou – nejen o Velikonocích – nám jednak připomínají příběh, který se kdysi odehrál, ale zároveň se to, co slyšíme, děje reálně i teď v tuto chvíli v našem životě.

Text z Markova evangelia 16, 1-7
Není tu, vstal!

Když skončila sobota, Marie Magdaléna, Marie Jakubova a Salome nakoupily vonné masti, aby mohly jít a pomazat Ježíše. Za svítání prvního dne v týdnu, jakmile vyšlo slunce, šly k hrobu. Říkaly si: „Kdo nám odvalí kámen od vchodu?“ Když ale vzhlédly, spatřily, že kámen je odvalen (přestože byl velmi veliký). Vešly do hrobu, a když vpravo uviděly sedět mladíka oblečeného bílým rouchem, hrozně se vylekaly. On jim však řekl: „Nelekejte se. Hledáte ukřižovaného Ježíše z Nazaretu. Vstal, není tu. Podívejte se, kam ho položili. Jděte a řekněte jeho učedníkům i Petrovi, že vás předchází do Galileje. Tam ho spatříte, jak vám řekl.“